Logo START
Fórum
poslední příspěvek ve fóru:

26.04.2016  22:57:19
RE: a
Narozeniny
Narozeniny tento a příští měsíc:

Viditelné pouze přihlášeným členům oddílu.

První pomoc na Slovensku

28.10.2014

Tento prodloužený víkend jsme využili k vytažení děcek na Roháče, kam jsem se těšil, bo jsem tam dlouhé roky nebyl. Počasí super, na Žiarské chatě pohoda a veselo, prckové se v horách neflákali a tak přišel na řadu i výlet do akvaparku v LM. A bylo by hřích nezajet se podívat na místní pěknou slalomku. Škoda, že něco takového nemáme i u nás, a možná ta "revitalizace" Ostravice v centru ani nevyšla o moc levněji. No, děcka si hrajou a smůla chodí i po lidech. Jeden kluk spadnul do trávy v místě, kde ze země trčela ostrá hranatá železná tyčka, asi tak 5 cm. Koleno nechutně rozseknute, doktor Jura Klásek nebyl po ruce, tak volám 112, abych zjistil kde je špitál. A tady začíná příběh, který píšu hlavně pro zhýčkané klienty pohotovosti Porubské fakultky (V.K., P.M., atd. a hlavní zásobovatel D.G.)
Takže volám 112 a povídám, že potřebuji odvézt do špitálu asi osmiletého kluka s rozsekaným kolenem, že moc nekrvácí, ale že nemůže chodit a potřebuje ošetření. Paní na druhém konci se mně vyptává evidentně podle nějakého dotazníku různé otázky, třeba, ať řekne jak se jmenuje (otázka typu D), tak říkám, "Dane, řekni jak se jemuješ", atd., až se konečně dostáváme k tomu podstatnému. Vyhodnotila to tak, že ať vydržíme, že nám pošle sanitku.
Dále rozhovor probíhal asi takto:
Paní z linky 112: "Kde sa teraz nachádzate?"
Já: "Jsme u umělého vodáckého kanálu v Lipotvském Mikuláši."
Paní z linky 112: "To já nepoznám."
Já: "Je to přímo v Liptovském Mikuláši, u řeky, vodácký areál na rafting, kajaky, kanoe, lodičky."
Paní z linky 112: "Povedátě športový areál?"
Já: "Vodácký kanál, široko daleko jediný, musí být v mapě, nepřehlédnutelný."
Paní z linky 112: "To ja neviem, aká je to ulica?"
Já: "Není tu žádná ulica, je to vodácký kanál a sídlisko je za řekou, na druhém břehu."
Paní z linky 112: "A aká je to ulica? Ak neviete tak sa nekoho opýtajte." (Začínám tušit že je to marné. Ptám se domorodce na parkovišti, jestli se dá nějak upřesnit, kde jsme, nějaká ulica. Říká, že žádná ulica, ale cesta přes most vede do nějaké dědiny - teď si nevzpomenu na její název - tak to opakuji do telefonu.)
Paní z linky 112: "Viete čo? My teraz nemáme žiadnu sanitku, museli by sme vám poslat nejakú až z Ružomberku. Máte auto?"
Já: "V pohodě, mám, jen mi řekněte, kde je nemocnice, kam ho mám odvézt, neznám to tu."
Paní z linky 112: "Odvezte ho na úrazovku." (Napadlo mně: Super nápad, to by zasloužilo metál a prémie.)
Já: "Fajn, ale nevím kde to je, potřebuji vědět ulici, proto volám."
Paní z linky 112: "Tak to Vám nepoviem, to neviem ani ja. Viete čo? Máte v telefone internet? Skúste google." (Tady mně napadá: To si dělá pičo prdel !!!)
Začíná mi být jasné, že tudy cesta nevede, že to je jen ztráta času.
Já: "Hmm, tak to jste mi moc nepomohla. To teda díky moc."
Paní z linky 112: "Nieje za čo. Však keby ste dačo potrebovali tak zavolajte."
Končím hovor, na pičoviny fakt nemám čas. Zapínám data a google, dávám vyhledat "Liptovský Mikuláš nemocnice" a zapínám navigaci.
Natáhlo nás to k nějakému úřadu, tak se ptám dalšího domorodce, že prý by tu měla někde být nemocnice. Pán povída, že oproti cez cestu je poliklinika, ale že tam už bude teraz určite zatvorené, tam je iba do druhej maximálne do tretej. A přidáví radu, kudy do nemocnice.
Cestou se ptám dalších domorodců a ti říkají, že asi tak za 50 metrů. A fakt je tam. Zajedu k polootevřené bráně, nechávám nastartované auto s marodem a s mojim Kubajzem uvnitř a jdu do vrátnice se zeptat, kudy na příjem. To co vypadá jako vrátnice je úplně opuštěné, tak pokračuji do vnitra nemocničního areálu. Za chvíli začínám mít pocit, jestli nejsem jenom v nějakých kulisách jako-nemocnice, ale nakonec najdu nějaký barák s otevřenýma dveřma. Vlezu dovnitř a jsem v čekárně. Ptám se nějakých lidi, kde je nějaká recepce, vrátnice, příjem pacientů nebo něco takového. Říkají že nikde, že si musím někoho najít. Chvilku tam bloudím a pak vidím nějakou paní, co vypadá, že by to mohla být buď doktorka nebo sestra. Jdu k ní, jak mně ale spatří tak zrychlí směrem ode mně. Naštěstí jí doženu, ještě než mi zabouchne dveře před nosem a říkám, že mám v autě zraněného kluka a že potřebujeme pomoc a že stojím u brány do špitálu u hlavní cesty. Tak mi říká, že musím objet celý špitál k jinému vjezdu a pak ať na ní zaklepu. Tak sprintuji asi 300 metrů k nastartovanému autu se dvěma děcky. Obíždím špitál ke správné bráně a vjíždím až před vchod. Nakládám maroda na vozík a jedu s ním ke dveřím paní doktorky. Klepu .. a nic. Klepu znova, furt nic. Ptám se lidí v čekárně, jestli neví kde je paní doktorka. Říkají, že ona je vo vnútri, že musím zabuchať. Klepu znova, důrazněji. Vylézá ta lemra a nasrananým pomalým hlasem mi sděluje, že nemusím búchať, že o nás vie. Tady už naštěstí přijíždí asertivní kámoš, který už ví, wo co gou, tak mu říkám ať to dořeší, bo by to asi nedopadlo dobře.

A dál už jsem to neřešil, jenom jsem posbíral asi 12 přeživších děcek, se kterýma přijel ten kámoš a zmizel ze scény.
No a jen mně tak napadlo, kdyby to byl úraz, kde fakt jde o čas, jak by to asi dopadlo ...


vložil: Martin Belas