Logo START
Fórum
poslední příspěvek ve fóru:

26.04.2016  22:57:19
RE: a
Narozeniny
Narozeniny tento a příští měsíc:

Viditelné pouze přihlášeným členům oddílu.

Toulky v sedle, Říčky v Orlický Horách / Říjen 2012

24.10.2012

tak už se stává tradicí, že kdo akci svolá ten nakonec nejede. Naštěstí je lidí na světě jako sraček - citát z Černých baronů - a tak se zase nic zásadního neděje ani u nás v oddíle :-)). Páteční odpoledne tak skáčeme do káry a tradá do nejmenších českých hor. Natěšeni na své kamarády cesta pěkně plyne a než bys řekl švééééééééééééec jsme v Říčkách. Solidní večeře na chatě probíhá společně s kutáním plánů s kým-kam-kdo-kde zítra nakonec vyrazí. A pak rovnou na kutě.

Sobotní ráno bylo super nejen pro báječnou snídani ale taky pro potvrzenou předpověď počasí. Slunečno s teplotou okolo 15-17 st. dávala tušit, že si to dneska bezva užijeme.

Hned od basecampu po zelené značce držíme každý svého bika a stoupáme do sedla na hřebeni Orlických hor. V sedle na Mezivrší kde se všichni dříve či později shledáme je úvodní bod od kterého to všechno začne. Čekajíc na naše druhy si pro nás Ingrid s Bratránkem nachystali past a dali nám do ruky heblo na přívěsný vozík pro malého Vašíka. Dvě rány a trubka je přikurtována tam kde má být. Dejv netrpělivě pohání ostatní ať už vyjedem. První 100 m po silnici není nic pro outdooru chtivé ženy a muže a tak s heslem Honzy Macháčka "vidím pěknou stezku, jedu tam" opouštíme dobré bidlo bikeroad a drápeme se přes klacky, výmoly, přes jámy až na samotný hřeben.

Cesta po hřebeni je užasná. Je sice kapek náročnější než cyklostezka ale určitě stojí za to. Tak nějak jsem si to přál. Míjíme orientační body Komářího vrchu, Pěticestí, Kunštátskou kapli, Tetřevec a dorážíme v exklusivním terénu až k rozcestníku u Homole. Pak po cca 1 km nás červená značka hřebenovky vyplivne znova na cyklostezku. Odbočka na vrchol Homole je záležitost každého chtiváče vertikály a tak lesní pešinka nás neomylně vede až k topu v útvaru cukru. Mountain biking je pak potvrzen se stylu sjezdu na Valinův pramen. Pak už nezbývá nic jiného než „trpět po cyklostezce“.

Ta nás dovádí až pod vrchol Velké Deštné kde potkáváme chlapa co si z nás utahuje a tvrdí, že na vrcholu nejvyššího bodu Orliček námi očekávána rozhledna opravdu není. Nevěříme mu a jedeme dál na vršek. Ten chlápek (čti Šedivák) měl zase pravdu. Zklamaní výhledem šlapeme na Masarykovu chatu. Tam jak to tak bývá na místě kam dojede auto je to stejně na Pustevnách. Po krátké pauze vyplněné čekáním ve frontě na kousek žvance sa odjeb.váme rýchlo preč (čti nedočkali jsme se).

Odtud vede cesta po červené naštěstí už jenom terénem. Někteří si však ještě hornatou krajinu stěžují :-)) Šedivák, Hanča a Káča když sjeli na polskou stranu a v mokřinách vyznávají ducha toho pravého mtb :-))
Nám se natěstí daří držet směr a přes Šerlich se dostáváme na sedlo Polomského kopce. Tady nás opouští Honza Mach a vrací se zpět po žluté značce. „Křen“ :-)) je pryč a my pokračujeme na Polomský kopec kde se kocháme výhledem na hřeben Krkonoš s viditelnou Sněžkou.

Neodolám náhledu do mapy a pokračujeme přes Vrchmezí nebetyčným sjezdem až na Ostružník. Tady červenou opouštíme i my a otáčíme zpět. Podzimní den je krátký a bude rozumné vrátit se za světla.

Volba je jasná, svážnicí na žlutou pod Polomský kopec, pak kousek po modré pod Sedloňův vrch a po zelené ke kříži Sedloně. Pak hop znova na modrou a hurá do Šerlišského mlýna jež je zavřen :-( Přeskakujeme na modrou č. 2 a jí hodně zvlněným terénem se dostáváme až do Deštného – Zákoutí. Hladový lákám svoji paní :-) ke krátkému odpočinku v místní nálevně s tím, že do Luisina údolí to už bude určitě z kopce :-)).

Nedá si říct a tak šlapeme dál. Cesta se však krutě zvedá. Beru mapu a kontroluju jak se věci herdek-filek vlastně mají. Ten Šedivák měl zase pravdu :-)) když ráno u snídaně říkal, že to z kopce v žádném případě nebude. Zvedák po modré je to festovní, párkrát musím z kola dolů a potupně tlačit. Posledních 200 m převýšení a Luisino údolí 910 m je dobyto. Kdo by to byl řek, že je údolí v sedle.
Čas je však znova neúprosný a tak volíme stíhací jízdu po cyklostezce vedoucí po silnici až na Kamenec. Marný pokus odbočit po červené do terénu vedoucí do Zdobnické seče byl mým spolujezdcem rázně zamítnut :-)) Pelášíme tedy do Zbobnice nejkratší možnou cestou. Odtud je to do Říček co bys kamenem dohodil a tak je náš dnešní trip u konce.

Sprcha, večeře a následné posezení přišlo vhod. Usínáme však dřív než bychom si přáli.

Sotva jsem zabral ve svém pelechu vzpoměl si malý Vašík Ondrušů na své rostoucí zoubky :-)) Další noc je v trapu :-)) Chvíli se vrtím, čekám, že to přece jen přejde, slyším starostlivé kroky Šedivákovy ženy kontrolujíc zda-li je u Bratránku všechno O.K., Vašík je ale chlapík a tak tvrdí muziku déle než bych čekal. Pašák, mám z něho radost. Vsouvá mi důvod, který jsem se tak nějak bál vyslovit nahlas. Za tichého oddychování Hanky se konečně chytám se láhve (čti višňovky) a po pár kvalitních záklonech dohlédnu až na její dno :-) Kdy jsem usnul nevím. Jak mi bylo ráno si pamatuju doteď moc dobře :-))

Ráno nemohu moc poskakovat :-)) narozdíl od čilého Vašíka :-)) Místní dřevěné schodiště tento klučík v jednom roce slézá s takovou bravurou jak jeho Tatík (čti Bratránek) levituje s gravitací ve vysokých stěnách skal.

Na snídani tak dorážím jako poslední. Vyliju do sebe litr čaje, nacpu chleba pro jistotu raději do dresu a chytám za rohy svého bika.

Opět stoupáme do sedla hnedka od rána. Znovu jsme v sedle na Mezivrší. Z potu je cítit líh a to je dobře. Tentokráte volíme směr vpravo. Znatelně lehčí cesta nás vede směrem k vojenské pevnosti Hanička. Pro neznalé je třeba říct, že celý hřeben Orlických hor je poset vojenskými bunkry.

Hned u prvního bunkru s názvem Průsek nás odchytili místní vojenští nadšenci a vtáhli nás na dobrovolnou prohlídku. Lidičky tak to byla síla. Za hodinu jsem z této pevnůstky vylezl jako válečník odhodlaný se postavit PROTI všem :-))

Militaristická nálada udělala své a jediná cesta je tak pouze vpřed. Ženeme se přes Anenský vrch k pevnosti Hanička kde máme přibližný sraz s našimi kamarády. Všichni už jsou tady. Šedivák studující mapu, Honza Mach hluboce zamyšlen, Vašík hrající si Peťou Machem pod stolem, Hanka s Hankou v debatě o kvalitě zavřené pevnosti, kterou by prý Wermacht nedobyl ale náš Mach (čti předseda) se tam kupodivu bez problému dostal :-)), Marky s Jakubem právě přjíždějící, Bratránek a Ingrid je zrovna vítající a pak taky vzpomínající Dejv na Káču s Kubou jež své biky nechali odpočívat a věnovali se sbírání hub.

Malá sváča na sluničku přijde vhod. Rozhodit info kdo kam pokračuje a už se zase jede podlaha. Vydáváme se „ lesní zkratkou“ (čti Dejve tak to jdi do pr.ele) zpátky na hlavní hřeben Orliček a tradá dále. Míjíme první odbočku po modré do Rokytnice a sjiždíme až Pod Zadní Vrch. Odbočujeme po zelené a tady začíná opět to pravé rodeo na bykách. Skvělý úsek končí v Rokytnici kde naskakujeme na žluté značení jež nás vyhodí až u Julčina údolí. Mystické údolí Julinky je třešinkou na dortu a faktickou odměnou, které jistě ocení znalec mtb. Fámozní závěr po žluté ocení především horolezce (čti do frasa zas do kopca). V závěru jsme však už v Říčkách kde naše cesta zase pro jednou končí.

Díky všem kdož měli odvahu chytit bika za rohy a přijet na oddílovou akci: Šedivák, Hanka, Mach, Káča, Honza, Kuba, Markéta, Jakub, Bratránek, Ingrid, Vašík, Hanka a Aba D.


vložil: David Fiala