Logo START

Májový Peilstein

04.05.2014

Krátká zpráva o akci
To, že se na akci hlásilo málem dvacet lidí, nebylo zas tak zvláštní. Jako vždy jsem čekala nějaký bod zlomu, kdy začnou všichni odpadávat. „A my jedem za každého počasí?“ „…když jsme si to vymysleli…!“(Naše domácí konverzace.) Nakonec fakt jeli skoro všichni, navzdory předpovědi počasí. Auto v obsazení Krtek, Lukáš, Pavlos a Petr Mareš vyrazilo pro jistotu ve středu přes Znojmo, posádka Petr a Tom Nováčci, Petr a Káča Maši a kola dojela do kempu ve středu v noci. Další vozy - Petr Ďas (Zezulovi, Hedvika, Martina), Michal (Šárka, Marek, Pepa) a Čenžáci (spolu s Martinou a Karolom) dorazily do skal postupně, včetně zahraničního pozorovatele od spřátelených „vítkovičáků“ Petra „Kapuše“ se Zuzkou.
A hned do skal a leze se, co situace dovolí – neboť lidí a národů se tu motalo mnoho (vypadalo to jako by se polovina lezecké komunity z Brna a polovina z Bratislavy přelily sem, mezi Rakušany, kteří pochopitelně též slavili svátek práce, a do toho sem tam Maďar). Dva dny naplněné lezením, někdo hledal „chrochtec“ (Lukášův výraz pro lezení na pohodu), někdo se pouštěl do vážných podniků. Pravda, počasí to na nás zkoušelo, obě odpoledne se zatáhlo, ale bylo z toho pár kapek, vylezlo slunko, lezci pokračovali znovu, a kdyby se neozvaly žaludky, tak snad ani nepřestali.
Zkrátka Rakousko nás přijalo s otevřenou náručí – ohromné vápencové útesy, pohledy do zelených údolí a modravých dálek hor, příjemný kempík s pasoucím se stádem oveček na stráni, nemělo to chybu. Rakušané byli též vstřícní a milí, až na paní „Kempíkovou“, která druhý večer držela několikaminutový monolog. Protože moje znalosti němčiny jsou ještě méně než nulové, porozuměla jsem pouze slovům cirkus a agresiv a z výrazu tváře té paní bylo zcela jasné, jaké je její mínění o nás. No vždy se najde výjimka, možná to byla předzvěst večerní bouřky. A tak jsme ten stres pořádně zapili.
Chladné a deštivé sobotní dopoledne dalo tušit, že to meteorologové zase jednou vyhráli. Chodili jsme po kempu od stanu ke stanu, prosebně zvedali oči k nebi a meditovali, co jako teď, co by se mohlo …a pomalu se balilo, abychom se postupně rozjížděli k dalším aktivitám nebo „záchranným“ akcím. Michal Z. zachraňoval expresky, zapomenuté ve skalách, a já bundu, kterou jsem o velikonocích zapomněla na Durnsteinu.
Ale ať je to jak chce, na Peilsteinu jsme nebyli naposledy.
A POZOR! Od tohoto víkendu máme na oddílovém repertoáru novou historku, tentokrát o dvakrát přejeté nabíječce, kterou jsme zapomněli na střeše auta! Smajlík
Milica
PS:
Suma sumárum se akce účastnilo 20 oddílových lezců, 2 „vítkovičáci“ a jedna lezkyně z Litovle. Akce měla 7+1 „P“. Na oslovení Petr se vždy otočilo několik lidí.
Nevím, jestli ještě funguje Startér, ale myslím, že každý lezl jako o dušu. Takže pokud předseda opráší Startéra, tak si každý zaslouží stejně bodů. Jestli jsem to spočítal správně, mělo by se rozdělit 140 bodů mezi 20 lidí. Z toho mi vychází 7 bodů na osobu. Původně jsem chtěl dát více bodů Krtkovi, za nejlepší lezecké výkony a Ďasovi za nejodvážnější počiny, ale tím, že se svým způsobem podíleli na likvidaci mé nabíječky telefonu (pravda, na střechu auta jsem ji dal sám), tak nic nedostanou. Smajlík
Petr


vložil: Petr Čenžák