Logo START

Mírně brutální Velikonoce v Tatrách

22.04.2014

Po kratší pauze vyrážíme opět na prodloužený víkend do Tater, tentokát v mírně romantickém složení :) Mastňácky vyjiždíme károu až na Popradské, kde máme rezervované následující noclehy, i denlehy :)

Po kýčovitém počasí v lednu na Brnčálce a před nedávnem i Pod Rysmi nás tentokrát čeká “tatranská zimní klasika”.

V sobotu ráno vyrážíme na túru pod Ošarpance. Na lyžích by se šlapalo líp, ale co nemáš, to nepotřebuješ, a tak valíme hore mokrým sněhem po svých.



Počasí je celkem v pohodě, a to až do doby, než dorazíme pod nástup. Po krátké svačince se chystáme do ščany, resp. do komína, ale než stihneme navléct sedáky, počasí se během chvilky brutálně mění.



Nezbývá, než to otočit dolů. Cestou dolů ještě vykopáváme asi 4 zasypané, všichni to přežili, tak to jdeme oslavit na chatu :)





V neděli ráno je celkem nejistá předpověď, tak chvilku čekáme, jak se to vyvrbí a kolem deváte padá rozhodnuti, že jdeme na výlet. Volba padla na Puškášuv pilíř na Tupou. V noci bylo psí počasí, připadlo další bílé mokré svinstvo, ale ještě celkem v normě. Při nástupu ještě zaregistrujeme pár lavinek, ale pak už vylízá slunko a my si užíváme pohodové lezení.





Cesta je celkem dlouhá a vláček 4 lezců se nahoru hrne celkem pomalu, nicméně všude vládne pohoda a dobrá nálada :)



Když je pozdě odpoledne jasné, že do 8 se nevrátíme, volám na chatu, že přijdeme kolem půlnoci. Vypadá to, že nestihneme nejenom večeři, ale ani čepované pivo :(
Se soumrakem se nám mění počasí, obklíčí nás mrak a sype na nás další bíle svinstvo. Postup družstva se výrazně zpomalí, taktika se mění z vláčku na jednoho dobírače a 3 dobírané na každém štandu. Ve tmě, mlze a sněžení není moc vidět před sebe, nicméně je třeba nesejít na zcestí a striktně se držet (místy celkem ostrého) hřebínku.



Skleslou náladu po půlnoci nezvedá ani povzbuzující pokřik prvolezcův po objevení vrcholové tyče. Až když všichni dosáhnou vyvrcholení a zří vrcholovou tyčku na vlastní oči, začne být o něco veseleji. Ještě nás čeká úmorný sestup na chatu, ale to už nám sem tam blikne přes trhající se mraky měsíc. Na chatu dorážíme ještě před svítáním, z čehož plyne, že snídaně se ještě nepodává, a tak po jednom ranním z vlastních zásob uleháme do pelechů, kde setrváváme až do večerního odjezdu.

Akce to byla podařená, místy krutá. Všichni jsme si hrábli na dno svých fyzických i psychických sil a myslím, že pár dalších jedinců na mně do smrti nezapomene :D

Sportu zdar, tatranskému zvláště :)

ps. na procházku na symbolický cintorín už nebyl čas
ps 2. opět se v praxi potvrdilo, že hlad a zima je pouze otázkou sebekázně :)

Celkem bohatá foto a video dokumentace v galerii

JEŠTĚ JEDNO PONAUČENÍ:
Když jsme chtěli zavolat na chatu, že se vrátíme později, tak dalo celkem fušku zprovoznit v tom vlhkém prostředí dotykový telefon s mokrým displejem mokrým prstem. Takže přes všechny marketingové sliby, jak ty moderní displeje fungujou i v mokru, beru od příště do Tater, do Alp i na divokou vodu starý dobrý tlačítkový odolný Siemens, bo to moderní heblo by příště asi odletěto do doliny :-)


vložil: Martin Belas