Logo START

Meka, LEDOLEZBY 04.-08.02. 2011, Maltatal, RAKOUSKO

14.02.2011

Maltatal je hlubokým údolím schovaným na jihu za hlavním hřebenem Alp z toho vyplývají samé výhody pro ledoborce s cepíny v rukou a mačkami na nohou. Nebývá tu moc sněhu, přes den je teplo, ale skály jsou vymražené, údolí je zalesněné a stromy zastiňují ledopády.
V údolí se najdou ledopády dlouhé od dvaceti do pěti set metrů, šikmé cvičné ledy i kolmé rampouchy. Tož tolik asi tak k popisu.

PÁTEK - po šichtě z Ostravy odjíždí na trať dlouhou cca 800 km dvě káry. Směr je jasný Rakousko , cestu není nutno popisovat. Snad jen, že Pit na ní vypil svoji a část Adamové zásoby zlatého moku. Nutno říct, že k volantu i když moc prosil ho nakonec naštěstí nikdo nepustil. V druhém autě za zmínku stojí dávivý kašel Dalase a Pavlíkova obava před nakažením byla tak řádně zalévána. Málem bych zapomněl na nešťastnou předávku řízení k rukám Arna kdy jsme 300 km po dálnici urazili za neuvěřitelných 4,5 hod. Po tvrzení řidiče, že jsme všichni spali, že houby víme, že jel celou dobu cca 140 km/hod tu sakra cosi nesedí. Naštěstí se ke kormidlu dostal zpátky chrlající Dalas a za chvilku bylo posekáno. Na statku (čti hezký Penzion vedle krav, prasat, koz a slepic) se o nás dobře postarali. Pokoje už byly jářku připravené a byly opravdu jedním z nejlepších ubytování, které jsem za svoji lezeckou část života zažil.

SOBOTA – ráno pod dohledem Arna budíček v 5,30 hod. No po třech hodinách spánku se nejen mi nechtělo věřit, že za 1,5 hodiny budeme stát pod nástupem do ledové ščiany. Den předem když bylo dost odvahy nalito se Dejv + Arno a Dalas + Pavlos pouštějí do krásně vylité nádhery s názvem ALUHOL.

První délka mírně šikmá, druhá délka už dost nakloněná, třetí délka skoro kolmice s přechodem terasy a čtvrtá délka konečně – kolmá (čti tak jak jsme to chtěli) kořeněná nepříjemným výlezem. No chrochtali jsme si tam jako pašíci na to našem statku. Led opravdu kvalitní. Na rozlez prvního dne určitě doporučujeme. Dalasovi není dobře a tak odchází na statek.

My tři bratři nasycení tak kvalitním zážitkem nemáme dost. Slaňujeme pod ALUHOL a sestupujeme k potoku. Na jednodélkovém ledu (čti poctivých 60m) s malou kolmicí předvádí nejprve Arno jak umí vytuhnout, pak Dejv jak se padá do cepínu a Pavlos jak umí jistit. Arno je opravdu na kašu a je tak unavený, že sebou háže na zem se slovy“ Já si musím okamžitě lehnou“, čumíme na sebe s Pavlosem co se stalo. Pak daruj krev – zachráníš život - ten slogan dobře znám. Jenom pak nepíšou, že Tě to úplně vyřídí. Snad ta jeho červená někomu pomohla. Když on sám je takřka bez známek života. Dejv pak délku doráží a Pavlos dolézá bez váhání za ním, pak se kutí co dál. Při pohledu na Arna, který je na kašu slaníme vylezenou délku, radíme se a nakonec balíme. Slaňujeme ještě níž jednu délku dolů k potoku a rázem jsme v jiném světě. Welcome in sector Drytooling Arena. Tady čumíme s otevřenou hubou co na tom Drajtůlu vlastně je. Zoban s Marťou v M8 levitují – úžasné. .

Čtveřice Pit + Petr a Adam + Jerzy se rozdělila a první dva míří na nádheru GAMSECK a druzí dva pak na STRANNERBACH. Pit s Petrem si hravě poradí s málo vytečeným kusem ale přesto ho na sílu dolézají kompletně. V první délce to chtějí zabalit protože do sektoru nad nimi z rána pere slunko a tak je ruská ruleta přesně ta hra, kterou tady provozují. Už už to vypadá, že to zabalí když z ničeho nic velký Aba slunko poslal do Milaty (čti do pryč). Cesta je otevřená a GAMSECK je vylezen čistě.
Adam s Jerzym mají nejlepší nástup ze všech. STRANNERBACH začíná hned u silnice a je mimo jiné oblíbeným cvičištěm sólolezců. Pravidelné střídání a pohodu v lezení jim kazí pátá délka. Adam nachází nehezky zabarvený led po smrťáku před dvěma dny. Přesto se ale přenesou (no nechtěl bych být na jejich místě) a pokračují až do konce.

Večer na statku je po tak úspěšném lezeckém dni poctivě zaléván a je připravena parádní večeře v podobě guláše od Pavlose. Málo spánku z předešlé noci a hodně námahy v první lezecký den vyhání první jedince do postelí. To je doba pro tmeliče akce – Arna. Jeho proslov a prosba poslední zálivky na dobrou noc ( čti když už fakt nechci) zní takto: „ všichni jsme na jedné lodi, buď půjdeš s námi ke dnu nebo spadneš přes palubu“ - je mi jasné, že ani jedno není dobře a tak se do hlubin nalévárny propadám společně s posádkou lodi.

NEDĚLE – neuvěřitelné. Arno je první na nohou. Co se zdá je jenom sen jak říkal docent Růžička a Arno do mě kope, že jdeme drtit. Včera pravděpodobně silně zalit jsem mu slíbil KATHEDRALE (čti dominanta) a tak jdem. První rána je, že DALAS ačkoliv se včera zdržel radovánek neb byl zjevně nemocný dnes nevstal. Horečka a kašel ho přinutili zůstat doslova upoutaný na lůžku. Pro některé však dobrý čas aby nebohého Padreho očesali (čti okradli o jeho skvělý vercajk). Smůla byla v tom, že Pískař (čti Mluvka Pavlos) zůstal na ocet. Marně jsem se snažil ho někomu udat. Bezvýsledně :-)) Milý Arno (čti Bláhový Romantik) ho přijal láskyplně do našeho lezeckého družtstva. Háček byl v tom, že kdo lezl ledy ve třech ví, že to je na Milatu (čti na Hovno). Pit s Petrem a Adam s Jerzym vyrazili společně na náš včerejší led - ALUHOL. Loučíme se s bezvládným Dalasem a vyrážíme.

Nástup je parádní, taje, po sněhu ani památky ale po hodině stojíme před mocnou a tekoucí KATHEDRALE. První délku vyvádí Arno. Něco však není v pořádku páč v půlce délky zjistil, že šrouby visí u mě na batohu. Po 15 min je všechno v pohodě a pokračuje se dál. Sedím v úvazku a trnou mi nohy. O jak závidím Mluvkovi když fotí, sní a hlavně si leží opodál na plošince. Konečně Arno štanduje a slyšíme toužené zruš. Za pár minut se do toho obouváme s Mluvkou a lezeme hezky vedle sebe. Synchronní lezení má své výhody. Vůbec nehledáš cestu. Musíš pořád nahoru ať je to kolmé nebo převislé. Mokří jak cepři dolézáme k Arnovi. Mluvka mi nabízí druhou délku. Neváhám. Při prvním vrtání se mi poroučí upuštěný šroub až pod nástup. Herdek to jsme zrovna teď potřebovali. Nic valím dál, další závit, pak traverz doprava, snad do lepšího, (čti chacha nic nebude) pořádně zechcaný na mraky, v kolmici další vývrtka. Následuje výklep Elvise a prohnilým kolmým ještě cca 15 m. Cepy nic moc, mačky jakbysmet. Zatnut zuby, sevřít prdel a davaj jak říkal Dalas den předtím. I tak se stalo. Jak jednoduché. Po třech dalších ďurkách jsem na konci délky. Vidím štand a stejně něj nedosáhnu. Jako už tolikrát - daň za to, že jsme předtím štandovali tam kde jsme neměli. Navalím do ledu tři šrubky, cepy až po gule a dotahuju kluky. Pak nás čeká choďák pod klíčovou délku a jsme tam kde jsme chtěli dneska konečně být. Arno hlásí upadlou expresku, která se rovněž odporoučela do údolí. Něco tu zas kurdek nehraje (čti co chceš). Navíc klíčová délka KATHEDRALE teče fakt fest. Nevím jak to popsat. Tož asi tak, že valí voda jak z hasičské hadice. A ty chceš nějak proti tomu něco vidět. Brýle do hlubin to je to co potřebuješ. Doufám že to snad nějak půjde i bez nich, kvůli tomu jsme přece tady. Jsme trošku nervozní a tak konečně vypouštíme ventily :-)) Dva borci s nadhledem jen Arno je kapek z formy :-)) Beru moje železné háky, všechen vercajk co máme a pouštím se s mocným odhodláním do klíče. Než se dobelhám pod rampouchy jsem durch. Na rampouchu prolézám skulinou. Tam zkusím jak je tonoucímu. Plná huba vody, hlavu nezakloníš. Kurde šnorchl by se hodil :-)), pak mě strhne lano. Slyším padající led a ohlušující rány. Padám. Mrsku kyje do ledu a napoprvé stojím. Hekám ale dobrý. Zpoza rampouchu přes vodopád vyděšeně zírám na Arna s Mluvkou co se do lóje jako děje. Ti na mě řvou jak šílení. Padá led, musíme okamžitě dolů. O jak bych chtěl lézt dál ale cosi ve mně říká, že dneska to nepůjde. Arno mě rychle vrátí na zem, že dva dny +8 st. s horkým fénem, který jsme včera poprvé ucítili pod ALUHOL je to jasný pokus o mord.
Rychle slaňujeme 4 délky a přitom pozorujeme padání kamenů a ledů v tající Kathedrale. Jsme tam kde jsme byli před 5 hodinami. Mluvka šel hned dolů pod nástup a našel zahozenou expresku i šroub. Pískař ten prostě najde zrnko v písku.
Vracíme se statek, smutní ale živí. Pit s Petrem ALUHOL mlaskli jak malinu též parádně vykoupaní. Adam s Jerzym otočili délku před koncem. Všichni jsme se shodli že s ledolezením je konec. Tání je mocné, objektivní nebezpečí příliš vysoké.
Arno dneska vaří společnou večeři ale ještě před tím mocně udeří (čti nalévá) a to hned několikrát. Mnozí z nás jsou jak praví Dalas až pod pokličku. Ten jediný však trpí, léčí a věří, že mu zítra bude líp. Přicházejí na řadu nové šrouby a jejich křest pálenkou. Pak se stáčí hovor na neuvěřitelné témata o tom zas ale až příště. Arno dolitý po okraj odchází spát aniž by dovařil slíbenou večeři. To mu jen tak neprojde, přetáčíme mu hodinky o dvě hodiny a budíme ho po 20 min. Arno je úplně vyspalý a dodělává výbornou večeři – špagety s masem a sýrem. Když mu Jerzy prozradí, že spal jenom 20 min. tak se Arno úplně zhroutí. Naloží si plný talíř a usíná. Ostatní užívají skvělé večeře a kutí plány na další den.

PONDĚLÍ - Dalas je konečně na nohou, poprvé však nevstáváme tak brzo. Venku je +10 st., třetí den (čti mizerné) teplo a je jasné že z lezení ledů už nic nebude. Já odcházím pokusit vylézt malý Sonblink 2.600m sólo a celá karavana tak míří do Drytooling-Areny. Nacházejí výtečné jednodélkovky ovšem kategorie pro nás takřka nelezitelné M7,M8, M9 apod. Proto jdou potokem o kus dále. Arno s Mluvkou se chtějí navalit (čti opravdu lézt) do parádního kolmého rampouchu. No ještě, že ten Dalas je s nimi. Před tím než se ti dva do toho pustili tak je zabrzdil a rukama se do toho rampouchu opřel. Ten se vedle nich skácel jak odstřelený komín. Rámusem v údolí potoka deklasoval všechny další pokusy od lezení v ledu. Odjíždí tedy všichni za tunel na ledy výše ale ani tam pšenka nekvete. Všechno padá a bortí se. Nakonec nacházejí parádní skalky o jedno a dvou délkových cestách. Jelikož je to jižní stěna v trenkách se tu mocně zaleze. Pit s Petrem mají dokonce lezečky a tak jejich lezení má skvělou kvalitativní úroveň.

Já sám si ten den užil Ztracení v Divočině. Netrefil jsem cestu ale co. Kde je vůle je i cesta. Za 9 hodin jsem nepotkal živáčka. Vystřídal všechny lezecké styly. Ale stálo to za to. Z vrcholu jsem mohl obdivovat vrcholky Alp, Taury i Dolomity.

Večer se všichni potkáváme na statku a je o čem vyprávět. Adam drží skupinu a vyzývá jako tolikrát k udeření. Přiměřeným tempem se tak tenčí naše zásoby. Na dvakrát jsou někteří z nás doraženi pod pokličku a Arno znovu perlí když o svém dlouholetém lezeckém druhovi Peťovi Marešovi tvrdí, že právě on: „ zplodil matku i syna“. No a pak, že Bůh neexistuje.

Pokud jste do dočetli až tady budiž Vám jistotou, že jsme bojovali za všechny, kteří s námi nemohli jet a chceme věřit, že příště nám vyjde počasí tak jak bychom si přáli.

Abadžikra Dejv, Teď zas navalte Ty fotky Parchanti

Cesty:
ALUHOL - WI4, 220 m, poslední délka WI3+
GAMSECK - WI4+, 180 m
STRANNERBACH WI2+, 500 m
KATHEDRALE - WI5, 300 m

Lezci:
Martin Belas – Bezďák PIT
Petr Sotolář - Atlet PEŤA
Pavel Muck – Mluvka PÍSKAŘ
Lukáš Klimánek - Romantik ARNO
Adam Herman – Škytající HELMUT
Jiří Klásek - Hulič JERZY
Dalibor Greš – Chrlající DALAS
David Fiala – Padák DEJV


vložil: David Fiala